• pondělí 17. března 2014
  • Jan Šimek, Opavský a Hlučínský deník

Opavský kouč Josef Doboš: Vyřazení se Vsetínem jsem ještě nestrávil

A zase to čtvrtfinále. Opavští hokejisté opět neprošli skrz první kolo play-off a posedmé v řadě v něm končí. Když se podíváme trochu do historie, Slezan se mezi nejlepší čtyřku nedostal dlouhých osmnáct let. Přitom letos Opavští do vyřazovacích bojů vstoupili výborně, stačila jedna výhra a mohli být v semifinále. Místo toho mají hráči po sezoně.

„Mrzí mě to, ještě teď se z toho nemůžu probrat," přiznává opavský kouč Josef Doboš, který k týmu přišel v létě. Více s tímto bývalým vynikajícím zadákem v následujícím rozhovoru.

Slezan opět skončil ve čtvrtfinále play-off. Pojďme se ale nyní vrátit k základní části. Opava v ní ve své novodobé druholigové historii nikdy neskončila lépe. Obsadili jste totiž čtvrté místo, jak hodnotíte průběh základní části?

S výkony v základní části bychom mohli být spokojeni. Na druhou stranu jsme mohli skončit ještě výš. Posledním zápasem jsme si to totiž pokazili a klesli na čtvrtou příčku. Ke třetímu místu nám stačil jeden bod.

Myslím si, že jsme odehráli na druhou ligu velmi slušná až špičková utkání a kluci ukázali, že je v nich velký potenciál. Potvrdili, že trénink a snažení v letní přípravě k něčemu bylo. Dokázali, že hokej hrát umí.

V posledních třech kolech ale přišly tři porážky v řadě. Nemohlo to srazit psychiku týmu před důležitými zápasy play-off trochu dolů?

Nemyslím si. Šlo o těžká utkání, ať už to byla Poruba, Vsetín nebo Technika. Během čtrnácti dnů jsme odehráli osm těžkých zápasů. Možná to svou roli sehrálo, ale kluci byli do play-off nahecovaní a moc chtěli.

Přesto jste do semifinále neprošli. Vedli jste 2:0 na zápasy a chyběl poslední krok. Ten ale nepřišel. O to víc musí vyřazení bolet…

Bolí to hodně. Řeknu vám, že se z toho nemůžu probrat ještě teď. Člověk věří, že sérii dotáhne do vítězného konce a že se podaří postoupit. Bohužel nám chyběl jediný krůček. Myslím si, že tohle nám trochu svazovalo ruce i nohy, že musíme. Před sezonou jsme si dali za cíl přejít minimálně přes první kolo a to jsme nesplnili.

Svou roli určitě sehrál i fakt, že Vsetín hrál od třetího zápasu o všechno a neměl co ztratit. Co podle vás sérii rozhodlo?

Po zbytečných individuálních chybách jsme dostávali hloupé góly. Tohle by se nemělo stávat. Například nemůžeme hrát oslabení a kličkovat s pukem v obranném pásmu. Vsetín hrál jednoduše, v oslabení vyhodil puk přes všechny čáry a pak ještě vepředu napadal.

My ne, chtěli jsme hrát hokej, z toho pramenily naše chyby. Jednou nedohrajete souboj, pak zase nevyhodíme puk, a když se to poskládá do jedné mozaiky, máte velký problém.

Josef
Trenér Josef Doboš

» Narozen: 2. června 1961

» Pozice: trenér, dřív obránce

» Současný klub: HC Slezan Opava

» Hráčská působiště: Opava, Olomouc, Sonthofen (Německo), Opava, Nový Jičín

» Trenérská působiště: Nový Jičín, HC Slezan Opava (juniorka a dorost), HC Slezan Opava (1. liga), Nový Jičín, Osvětim, Krynica, HC Slezan Opava

Poté, co Vsetín snížil v sérii na 2:1, vy jste v dalších zápasech působili nervózním dojmem…

Když jde o hodně a dostanete gól, psychika jde rapidně dolů. V posledním zápase jsme dali branku, měli i další šanci, jenže pak jsme inkasovali, výkon šel rychle dolů. Začali jsme se pomalu zvedat, přišla druhá branka a z naší strany to už byla křeč.

Otevřeli jsme hru, čím více jsme chtěli, tím více nám to svazovalo ruce a nohy. Na začátku série při nás stálo štěstí, vedli jsme 2:0 na zápasy, jenomže se opět ukázalo, jak těžké je udělat ten poslední krok.

Jednou z příčin, která Slezanu zlomila ve vyřazovacích bojích vaz, byly i hrůzostrašné přesilovky…

To byla tragédie. Vsetín to hrál velmi dobře. Natáčeli si nás, udělali si rozbor našich přesilovek na videu. My jsme si nemohli tento luxus dovolit. Nemáme člověka, který by soupeřovu hru točil, všechno stojí peníze. Můžeme vycházet jen z poznatků přímo z utkání, jak to zrovna Vsetín hraje, a pak teprve můžeme kluky na něco připravit.

Důkladně nás rozebrali. Jakmile obsadili Tichého nebo Galvase, bylo zle. Nebyli jsme schopni zareagovat.

Od třetího utkání však bylo vidět, že Vsetín v početních výhodách svůj styl změnil. Zkoušel jiné kombinace, hráči v pásmu rotovali, střídali pozice. Opava ale hrála navlas stejně, nešlo něco změnit?

Je pravda, že v přesilovce se dá změnit hodně věcí, ale je otázka, jestli to kluci v daný moment použijí, protože je to o improvizaci. Jeden druhému musí pomoct a je potřeba navazovat na sebe v útočném pásmu. Uvedu příklad. Na našeho obránce vyjel hráč, ale nikdo mu už nešel pomoct k mantinelu.

Vsetín k nám rychle přistupoval, proto jsem klukům říkal, abychom dávali puky rychle od sebe a usadili se v pásmu. Přesilovku jsme měli rozehrát až potom.

Nemůže být problém také v tom, že Slezan má v útoku pouze dva praváky? Navíc jeden z nich, Radek Vlašánek, do zápasů nastupoval jen sporadicky…

Samozřejmě i to hraje roli. Naší velkou slabinou ale bylo především vhazování. Jestli hrajete přesilovku a prohrajete buly, soupeř puk vyhodí a půlminuta je pryč. To je špatně. My se musíme soustředit na to, abychom vyhrávali co nejvíc buly, nemuseli neustále bojovat o kotouč a mít ho na holích my.

Ve čtvrtém zápase na Lapači jste přišli o Tomáše Poloka. Navíc nenastoupil ani Tomáš Měch. Jak bylo těžké se obejít bez dvou klíčových centrů?

Tomáš Polok nám odešel asi v páté minutě druhé třetiny a to byla škoda. Nehrál ani Tomáš Měch, který tvoří hru, podrží kotouč a dokáže vnést do hry klid. Je zkušený a tohle už by měl dělat i Petr Chalupa, i když je jiným typem hráče. Těžko se to hraje, protože Vsetín měl vyrovnané čtyři pětky. Zatímco my hráli na tři pětky.

Říkáte tři pětky, ve finále už to bylo v podstatě jen na dvě. Nedošly vám v play-off síly na rozdíl od Vsetína, který je rozmělnil do čtyř formací?

Ani nevím, trochu nás přebruslovali, ale podle mě to nebylo fyzičkou jako spíš psychikou. Pro spoustu kluků to byla za stavu 2:0 velká role. Kdybych to měl říct procentuálně, 60% výkonu byla psychika a 40% fyzička.

Jen silný jedinec dokáže tlak vstřebat, hrát a nemít strach. Nesmí se stát, aby hráč vlezl na led a po patnácti vteřinách šel střídat, aby něco nezkazil. Já mít takovou diváckou kulisu, neslezl bych z ledu.

Play-off bylo sice znovu neúspěšné, ale přesto mělo několik pozitiv. Co říkáte na skvělé výkony mladých hráčů Lukáše Svobody, Jakuba Vítka anebo jindy nevýrazného Lukáše Vrabela?

Lukáš Svoboda mě mile překvapil. To je kluk, který nikdy nebyl v extralize, hrál tady jen ligu juniorů. Dostat se z juniorů mezi muže a hned v takové fazoně, kterou on letos předvedl, to bylo nejen pro mě příjemné překvapení. Loni jsem přišel k týmu na play-off a vyjížděl s ním i ven.

Tehdy jsem byl hrozně překvapený z Mlýnka, Hermana a Chalupy. To byli tahouni, byla radost se na ty kluky dívat. Dneska jsem překvapený ze Svobody anebo Kuby Vítka, který hrál taky výborně. Jsem rád, že se do týmu zařadili Patrik Mosler s Lukášem Vrabelem, kteří často chodili do oslabení a moc gólů nedostávali.

Víc jich dostávala první nebo druhá pětka. To je pozitivní, v klucích potenciál je, jen se musí budovat. Střední generace už musí převzít roli Měchů a Kukolů. Nebudou tady hrát deset let, i když stále patří mezi špičky druhé ligy. Výborně ale hrál třeba i David Galvas, který měl obrovský přehled ve hře, jeho zkušenosti nám hodně pomohly. Anebo Dušan Šafránek, ten Vsetínu chytil několik jasných gólů.

Vynikající byla také atmosféra vzájemných zápasů, která jen podtrhla skvělou hokejovou bitvu se Vsetínem. Ve středu přišlo na zimák podle oficiálních údajů 2603 lidí. Tolik bylo v Opavě na hokeji naposledy v roce 2000 v utkání s Jihlavou. Velká paráda, souhlasíte?

Diváci přišli povzbudit naše hráče a to je na tom to krásné. Dlouho jsem něco podobného nezažil. Kluci se snažili a ukázali, že hokej hrát umí. Jde o to, aby se diváci naučili na hokej chodit, aby po něm byl hlad. Opava byla vždycky líheň vynikajících hokejistů a podle mého by si zasloužila vyšší soutěž.

Lidé do mančaftu vnesli adrenalin. A jak nás povzbuzovali, tohle každý neprožije. Je proto škoda, že jsme nepostoupili. Nesplnili jsme tím cíl, který jsme si dali. Kluci ale udělali pro postup maximum. V létě jsem od nich neslyšel, že by řekli, nebudu to dělat. Šli si tvrdě za svým cílem. Velká škoda, že to nevyšlo.

Po zápase jsem jim poděkoval za sezonu. Byli jsme blízko a atmosféra byla nádherná, jak tady, tak na Vsetíně. Měl jsem husí kůži, lidé kluky skvěle vyburcovali. Některé hráče, kteří předtím podobnou atmosféru nezažili, to možná svazovalo, ale byla to krása.

Co byla největší přednost opavského týmu v sezoně?

Podle mě trénování. Kluci začali chodit na letní přípravu v pětadvaceti lidech. Bylo jen pár jedinců, kteří se někdy omluvili, ale minimálně dvaadvacet hráčů na tréninku bylo, což je pozitivní pro další roky. Není to jen o tom si zahrát, ale kluci chtějí něco dokázat.

Přesvědčilo mě to o tom, že potenciál v nich je a je třeba jej podpořit fyzickou připraveností. Byli jsme celou sezonu do čtvrtého místa a drželi třetí příčku. Projevila se na tom právě letní příprava a fakt, že v ní kluci odvedli maximum.

Co se vám naopak nelíbilo nebo vás naštvalo?

Nelíbilo se mi, že jsme odehráli vynikající zápasy s vrchní špičkou a prohrávali jsme jednoduché zápasy s Novým Jičínem nebo Břeclaví. S tou jsme prohráli dokonce třikrát. Hrozně mě to ubíjelo, protože takový mančaft nemůže prohrát s posledním týmem tabulky.

Kdyby to bylo jednou, dobrá, stane se, ale třikrát, to se mi vůbec nelíbilo. To byly zápasy, které budu mít dlouho před sebou a nezapomenu na ně. (smích)

Sezona je u konce, co bude následovat nyní? Máte zájem v Opavě pokračovat?

S pány Hadamczikem a Suchánkem musíme zhodnotit sezonu. Uvidíme, co řeknou, a jak to bude. Nabídku mám podanou, ale všechno záleží na domluvě. Jestli budou chtít, abych tady zůstal, já bych rád. Jsem Opavák, něco jsem tady odehrál a táhne mě to tu. Mám tady srdce, tak proč bych měl někam odcházet.

Zdroj: Opavský a Hlučínský deník