• středa 21. dubna 2010
  • Filip Lefenda

Práce s mládeží mě baví, říká opavský srdcař Jaroslav Plánovský

Sympatický usměvavý chlapík, který učí rád mladé hokejisty novým věcem a motivuje je do své budoucí hokejové kariéry. I tak bychom mohli charakterizovat ikonu mládežnického hokeje Jaroslava Plánovského, který nedávno vybojoval s šestou třídou bronzové medajle na neoficiálním Mistrovství České republiky v konkurenci týmů, jakými byly např. pražská Sparta či brněnská Kometa. Opavský "srdcař" zhodnotil uplynulou sezónu, nastínil kouzlo opavské práce s mládeží a zmínil také své cíle do budoucna.

Jak byste zhodnotil uplynulou opavskou sezónu pohledem trenéra mládeže?

Myslím si, že letošní hokejový sezóna byla dobrá a to i u těch nejmenších, jako jsou třetí a čtvrtá třída. Předváděli výborné výsledky. S pátou, šestou, sedmou a osmou třídou jsme poté hráli o součet bodů a postoupili jsme do nástavbové části, kde jsme odevzdali maximum.

Nedávno jste se šestou třídou vybojovali bronzové medajle na neoficiálním Mistrovství České republiky v této kategorii. Jak si tohoto úspěchu ceníte?

Je to pro kluky pěkný úspěch. Kluci zabojovali i přesto, že jsme měli dvoutýdenní manko. Nechci, aby to znělo jako výmluva, ale kluci byli před tím na turnaji ve Švédsku a vůbec jsme nevěděli, kdy a kde tento český turnaj bude. Na zahraničním zájezdu jsme odehráli pouze tři zápasy bez jakýchkoliv tréninků, takže jsme po příjezdu alespoň narychlo díky Marcelovi (Hadamczikovi, pozn. redakce) potrénovali dvakrát v Kravařích. V tomto byl rozdíl např. oproti Spartě nebo Brnu, které se na turnaj opravdu důkladně připravovali. Chtěli dokázat, že jsou dobří, což potvrdili a celkově mohu říci, že turnaj byl na hodně vysoké úrovni, což potvrdili i trenéři ostatních zúčastněných týmů. Ať už to byla první Sparta nebo poslední Letňany, k vidění byly vyrovnané zápasy. Obecně mohu říci, že pražské celky hrají svou soutěž, ve které spolu bojují tři týmy, zbytek dostává třeba 17:0 jako nedávno Slavia, která je letos hodně špatná. I proto se pražským trenérům turnaj rovněž líbil, jelikož se hned domlouvali a přišli s nápadem, že bychom podobný turnaj těchto pěti týmů mohli pořádat bez medajlí třeba každý měsíc, aby se skutečně sešla jen ta nejlepší a konkurenceschopná mužstva.

Na prvním místě se umístila Sparta, stříbro brali mladíci brněnské Komety. Jsou to týmy, jejichž seniorské reprezentace hrají v nejvyšší české soutěži a mezi nimi Opava. V čem spočívá kouzlo opavské práce s mládeží?

Tak samozřejmě. Jsou tam také Letňany, což je rovněž Praha, trénuje je Kučera. Na porovnání se seniorským hokejem se nejde moc dívat. Samozřejmě, vždycky je lepší, když je v daném týmu na dobré úrovni i seniorský hokej, což ty mladé kluky motivuje. Třeba moje šestá třída je skvělá parta, jsou to skromní kluci, kteří kromě svých povinností dělají také něco navíc. A to platí nejen o šesté třídě. Od začátku sezóny jim říkám, že to, co děláme je málo. Pokud chtějí hrát dobrý hokej, musejí dělat něco navíc. A já vidím, že ti hoši skutečně makají.

Když se podíváme na výsledky mládeže, zjistíme, že třetí, čtvrtá, pátá, šestá třída jsou ve svých soutěžích dominantní. Kde je podle vás ta hranice, kde se to láme? Protože dorostenci nebo junioři už tak úspěšní nejsou.

Vždy se dá složit dobrý tým, s každým se dá pracovat. Kluci ale musejí sami na sobě tvrdě pracovat. Když se nebudou rozvíjet také individuálně, výkonostně nahoru nepůjdou.

Trénujete např. pátou a šestou třídu. Využíváte občas služby šikovnějších páťáků při utkáních šesté třídy?

Určitě, vedu si statistiku a domlouvám se pravidelně s trenérem nižší třídy Romanem Vaňkem. Když to jde, rád je využiji.

A jaký je vlastně rozdíl mezi průměrným páťákem a šesťákem? Je ten rok v hokejovém růstu hodně znát?

Samozřejmě, je to znát. Navíc když jsou to ještě hráči na vyšší úrovni, je to znát mnohem citelněji.

Když sledujete opavské mladíky, je tu nějaký hráč s potenciálem stát se v budoucnosti velkou hvězdou?

To je těžká otázka. Já teď můžu říci hráče ze všech těch nižších tříd, kteří budou dobří, ovšem pokud nebudou dělat něco navíc, hvězdy z nich nebudou. Talent bezesporu mají, ale musejí ho i nadále rozvíjet. Je potřeba kluky motivovat, jsou tu šikovní hráči, ale nebudu konkrétně jmenovat. Říkám, že mají talent, ovšem nemusí hned skončit někde v extralize. Na to ještě brzké hodnocení.

Všeobecně platí, že zájmu u dětí ubývá. Registrujete to?

Samozřejmě. Za poslední roky ten úbytek je. Za našich dob tu bylo padesát, šedesát hráčů. Dneska máme v kádru sedmnáct hráčů, ale někteří na to kašlou. Vždycky se jich ptám, jestli je u hokeje drží maminka nebo tatínek. Jsou to takoví ti „ještě pět minut a je konec“ a už se vidí nejradši někde u počítače. Neříkám samozřejmě, že je tomu tak u všech, ale tito kluci kazí těm ostatním úroveň tréninků, což je dáno tím, že mají vesměs mnoho jiných zájmů mimo hokej. To je ale všude, nejen v Opavě.

Na závěr se nemůžu nezeptat. Jaké jsou vaše trenérské cíle? Práce s mládeží vás jistě hodně baví, avšak netoužíte po tom kormidlovat hlavní tým mužů?

Kdepak. Práce s mládeží mě strašně baví. Rád učím děcka nějakým novinkám a práce s mládeží mě opravdu hodně baví. Nikde jinde se nevidím. I jako hráč jsem byl spíše srdcař, bojoval jsem vždy za Opavu. A i když jsem měl sem tam nabídky z vyšších soutěží, vždy jsem zůstal věrný Opavě.