„Chtěl jsem být už doma s rodinou,“ říká Karel Horný

Přidal by se tak k dalším hokejovým hvězdám typu Davida Moravce, Zdeňka Pavelka či Richarda Brančíka, kteří ve východní skupině třetí nejvyšší soutěžě u nás nastupují. Karla Horného jsme vyzpovídali při prvním tréninku Opavy na ledě a sálalo z něj velké zapálení a chuť do hokeje. Čas si ovšem našel i na legrácky. Na žádost o rozhovor Horný odpověděl slezským dialektem v narážce na svůj věk takto: „Dneska se mě zeptejte, bo zítra už tady nemusím přijít.“

Návrat po osmi letech

Dres Slezanu Horný oblékne po dlouhých osmi letech, kdy brázdil kluziště v polských hokejových soutěžích. „Za hranicemi už jsem byl dlouho a taky už jsem chtěl být doma s rodinou. Navíc už mám nějaké ty roky za sebou. Dá se říct, že jsem se nechal přemluvit, abych v Opavě začal trénovat, takže jsem se tady po několika letech vrátil. S klukama aspoň trochu potrénuji a uvidíme, co bude dál,“ řekl k návratu Karel Horný, který by měl ve Slezanu vést jako trenér šestou třídu. Aktivního hraní se ale rozhodně nevzdává.

„Nikdy jsem nebyl takový, že bych něco vzdával. Kdybych takový byl, tak teď v jedenačtyřiceti letech nehraju hokej a nesnažím si udržovat fyzickou kondici. Jako hokejista už jsem starší, nemám co natrénovat, takže už musím dbát „jen“ na udržování své kondičky. Zkrátka buď mužstvu pomůžu a když ne, tak se na aktivní hraní vykašlu. Poznám sám, že to nemá cenu a zůstanu už pouze u mládeže,“ uvedl hokejový veterán.

Operovaný kotník pobolívá

Jedenačtyřicetiletý hokejista už přesně nedokázal spočítat jakou letní přípravu v pořadí zrovna prodělává, ale číslo dvacet překračuje určitě. „Na ledě trénuju teprve první den. S klukama jsem se předtím nepřipravoval, protože od března jsem pořádně nic nedělal. Byl jsem totiž na operaci s kotníkem a skoro dva měsíce jsem nemohl trénovat. Pořád ten kotník v bruslích cítím, uvidíme. Zatím jsme na ledě první dny, únava přijde teprve za dva nebo tři týdny a poté se ukáže, co bude dál,“ řekl hráč, který i z pozice obránce vždycky střílel i velké množství branek.

„Asi jsem měl vždycky štěstí na góly. Nikdy jsem totiž nebyl žádný rychlík, ale měl jsem šikovné ruce a hlavu, takže jsem věděl, kam si mám najet. Za to, že mi to tam tolik padalo, jsem jedině rád,“ poznamenal trojnásobný polský mistr.

Opavský kádr? No name

Karel Horný už v hokeji ledacos zažil, o čemž vypovídá i to, že do velkého hokeje nakoukl v dresu Vítkovic, se kterými vybojoval v sezoně 1992-1993 druhé místo v tehdy ještě federální hokejové lize. „Tehdy mi bylo dvaadvacet a taky jsem zasáhl do bojů ve federální lize. Nakonec jsme se tehdy s Vítkovicemi stali vicemistry Československé republiky,“ listoval zpět svou hokejovou kariérou Horný.

Nyní je ale zpátky v Opavě, kterou v roce 1996 jako nejlepší střelec baráže dotáhl do extraligy. „Nedávno jsme s kluky, se kterými jsem začínal, měli takovou schůzku na pivu a zavzpomínali jsme na staré dobré časy. S Ondrušem (Lubomír Ondrušek – pozn. red.), Plevákem a Pepou Trojákem. Tehdy jsem v šestnácti letech šel do áčka a tito hráči už se mnou nastupovali. Bylo to po těch letech milé setkání,“ rozpovídal se jeden z nejlepších střelců polské ligy.

„Teď tady znám akorát Zdeňka Pavelka s Davidem Galvasem a to je všechno. Jinak jsou zde samí mladí kluci,“ rozhlédl se kolem sebe velezkušený hokejista.

Hokej v Polsku jde dolů

Karel Horný si kromě českých soutěží udělal jméno hlavně v Polsku, kde se stal třikrát mistrem tamní nejvyšší soutěže. Dvakrát v dresu Unie Osvětim (2000, 2001) a jednou s Cracovií Krakow (2006). Rozdíl mezi ligovými soutěžemi v České republice a Polsku je ale dosud markantní i přesto, že spousta extraligových hvězd míří k Baltu ukončit svou hokejovou kariéru. Jako třeba naposledy Richard Král.

„Je to rozdíl, polská liga je o poznání slabší. S českou extraligou se vůbec nedá srovnat, protože to je opravdu sto ku jedné, nebo spíš sto ku nule. V polských mužstvech jsou vždycky dva, tři hráči, kteří jsou dobří a zbytek týmu je průměr, takže když přijede mužstvo z druhé ligy, které má tři vyrovnané pětky, tak Poláky převálcuje,“ tvrdil znalec hokejových poměrů v Polsku.

Je to ale dáno také tím, že hokej nemá v zemi našich severních sousedů velkou tradici. „Hokej není v Polsku na prvních místech jak je tomu u nás, kde vede fotbal s hokejem. Tam je někde na chvostu, takže místo toho, aby šel nahoru, tak upadá víc a víc,“ mrzelo Horného, který si zkusil i angažmá ve slovenské extralize, kde nastupoval za Spišskou Novou Ves. „Byl jsem tam jen jednu sezonu, ale nebylo to špatné. Byl jsem pořád u hokeje, který mě bavil a stále baví. Člověk si musí projít různá mužstva. Nemůže přece být celý život u jednoho klubu,“ uzavřel Karel Horný.

Zdroj: Opavský a Hlučínský deník